Antropo Webzin

ISSN 1801-8807

EVAULATION RESEARCH


STÁHNOUT PDF

 

 

EVAULATION RESEARCH

Bc. Jakub KOVÁŘ

Katedra antropologických a historických věd, FF ZČU, Plzeň

 


Abstract: The article takes to task the well-established claim that academic anthropology should be free from traps of evaluation. Although, on the other hand, in applied anthropology we could see the strong accent on the evaluational research, as a new option for anthropologist. In this article are discussed the trends in evaluation research by means of their strategies, compared with academic research and with certain emphasis on theory-driven perspective introduced by Huey-tsyh Chen. In addition to theoretical reflections on evaluation research, provides the article particular examples based on research conducted in the domain of social programs. The interdependence between methodology and theory of evaluation research is also mentioned.

Keywords: evaluation research, history of-, typology of-, evaluation strategies, anthropology

„Evaluation has become a mantra of modernity.“

(Pawson a Tilley 1997)

 

Pri prvním setkání s pojmem evaluace muže mnoho antropologu pocitovat odpor.Tento postoj vetšinou pramení z  proklamované snahy nesoudit hodnotové, institucionální, organizacní a  jiné aspekty zkoumané reality - snahy, jež má základ v tradici kulturního relativismu. V této tradici se každé hodnocení stává implicitne nástrojem kulturní hegemonie a v zásade otevírá cestu pro nahlížení „tech druhých” prizmatem našich merítek. Paradoxem tohoto prístupu je, že sám hodnotí tyto snahy jako nesprávné a neuznává jedinou možnost, kterou by evaluace mohla (byt neprímo) prispet k rešení problému, které jsou soucástí rozhodnutí, jež ciníme jako sociální aktéri (Pomerantz 1984).
Problematika evaluace se tak vetšinou stává soucástí sociální práce1, kde nachází nejširší uplatnení v analýze fungování sociálních programu a politik. Použití evaluace v rámci sociální práce ji ovšem vystavuje zjevné vulgarizaci, pri které casto dochází pouze k jednosmernému zhodnocení úspešnosti implementace konkrétního sociálního programu na konkrétní sociální problém (Rubin a  Babbie 1989). Pri této redukci významu evaluace se zastírá potenciál tohoto nástroje, a to hlavne ve dvou oblastech. (1) evaluace se muže stát prostredkem tvorby verejných programu, které nejsou jen objektivním systémem, vždy ale také kulturním výtvorem lidí (Douglas a Isherwood 1979) a (2) evaluace není „teorie-prostá”, jen se casto explicitne nepriznávají její teoretická a metodologická východiska (Kelly 2004:526). Tím se tedy sama evaluace stává objektem sociálne vedních analýz a úvah. Její vztah k sociálne-vednímu (základnímu) výzkumu nám, doufejme, její soucasnou pozici priblíží.
Pojem evaluace je v praxi casto spjat s konceptem implementace. Charles Lindblom se v 70. letech snažil (pomocí svého inkrementálního modelu tvorby politických rozhodnutí) poukázat na pomerne banální pravdu a sice, že proces implementace odráží kolektivní racionalitu, která „svazuje individuální rozhodování se spolecensko-politickým kontextem jedince a s praktickou situací, v níž se rozhoduje.” (Winkler 2002:57) Považování implementace za sféru, v níž se potkává aktér a socio-politická struktura, se stalo rámcem evaluacního výzkumu až v posledních desetiletích. Pro pohled na evaluacní výzkum jako autonomní doménu vedeckého bádání bych proto zameril na ruzné evaluacní strategie, jejich vývoj, vzájemný vztah i  jejich vztah k jiným doménám sociálních ved. Objeví se definice i  elementární typologie evaluacního výzkumu.
Návodu na vedení evaluace existuje nepreberné množství, ale možnosti jejich aplikace je treba brát s rezervou. Huey-tsyh Chen (2004) zpochybnuje univerzální použitelnost techto manuálu z duvodu odlišných koncepcí jednotlivých sociálních programu. Presto predstavím nekolik užitecných analytických nástroju, které uve