Victor Witter Turner

STÁHNOUT PDF

Martin Vraštil (kdoco@centrum.cz)

Student Katedry Antropologie ZČU

*28.5.1920 - † 1983

Narodil se v Glasgow, kde trávil dětství v divadelním prostředí (matka herečka), což mu zcela jistě v dospělosti dopomohlo při získávání téměř legendární pověsti ohledně jeho velmi osobitých přednášek a seminářů, kde s úspěchem prodával svůj herecký talent ať již v roli vzdělaného klauna či mudrce. Umění zaujmout je nápadné i v jeho psaném projevu.

Před II světovou válkou studuje na University College v Londýně literaturu. Za druhé světové války (zneškodňuje nevybuchlé bomby) potkává svoji ženu (Edith, mají spolu 5 dětí), která je mu nadstandardní oporou i spolupracovnicí. Po druhé světové válce jej v něm četba Margaret Meadové a Alfreda Reginalda Radcliffe-Browna podnítila zájem o  antropologii a po válce se vrací na školu již jako student antropologie. Po získání bakalářského titulu

Margaret Mead

1901 – 1978

Spojena s Boasovým sociálním determinismem; TV: Samoa, Omaha, Bali, Nová Guinea, kniha Dospívání na Samoji – idealizuje dospívání Samojských dívek, upřednostňuje se vliv přírody. Její práce i závěry zpochybněny (Freeman).

Alfred Reginald Radcliffe-Brown

1881 – 1955

Narozen v Birminghamu, studuje v Cambridge. Je pod vlivem Durkheima. 1906 – 1908 výzkum na Andamských ostrovech (Bengálský záliv). Kvůli onemocnění šp. Chřipkou pobývá v JAR. V Kapském městě zakládá antropologickou školu. 1922 Andamští ostrované: sociálně antropologická studie. Od 1926 – Sydney, Chicago, Oxford.  Místo pojmu kultura:

SOCIÁLNÍ STRUKTURA: je vymezena sociálními vztahy mezi jedinci, které existuje zcela nezávisle na jedincích, kteří je zaujímají. projevuje se v příbuzenských a  politických systémech, sociální systém má za úkol udržovat vnitřní harmonii a konzistenci, brání konfliktům, které jsou zásadně kontraproduktivní. Antropologie je pro něj srovnávací sociologií. Neměl rád Malinowského.

v Londýně odchází studovat postgraduálně na Manchesterskou universitu. Zde pracuje pod vedením Maxe GLUCKMANA, zabývá se zde mimo jiné marxismem. V roce 1949  dokončil studia, aby v roce 1950 dostal i díky Gluckmanově přímluvě stipendium na Rhodes-Livingstone Institut v dnešní Zambii.

Max Gluckman

1911 – 1975

Narozen v JA republice ruským židům, 1936 doktorát z antropologie v Oxfordu, 1939  pracuje v Rhodes Livingstone Inst, od 1942 ředitelem; 1949 1. profesorem sociální antropologie na universitě v Manchesteru (zakládá tzv. Manchesterskou školu). Zajímá se především o sociální změnu a vztah městského a venkovského prostředí. Zpochybňuje funkcionalistický pohled na africké kultury, Malinowskeho mínění, že zdroj kulturní změny je vnější, polemizuje s Radcliffem-Brownem, že společenské mechanismy jsou determinovány snahou vyhnout se konfliktu. Naopak předkládá konflikt jako klíčový pro sociální integraci a diferenciaci. Stabilita systému závisí na konfliktech v subsystémech, které se v kontrolované formě ventilují v rituálech.

Rhodes-Livingstone Institut

první výzkumný institut založený r. 1938 v Britské Africe se sídlem v Lusace. Měl svým sociologickým výzkumem pomoci vytvořit podmínky pro trvale uspokojivé soužití mezi domorodci a přistěhovalci.

Zde provádí terénní výzkum kmene Ndembu. V tomto kmeni se setkává s něčím, co je v přímém rozporu s učením tradiční britské funkcionalistické školy, se kterým se setkal zejména v díle Radcliffa-Browna. Byl to konflikt. Konflikt, který by měl podle Radcliffe-Browna vést  k totálnímu rozkladu společnosti, ve které selhal sociální systém, jehož úkolem je přeci konfliktům zabraňovat. Ale u Ndembuů se to nestalo. Oporu nalezl v tezích Ralpha LINTONA, který sociální systém zasadil do širšího kulturního kontextu. Postupně se přiklonil k procesuální teorii (rozpracována Gluckmanem a  jeho žákem A.L. Epsteinem), kdy povahu sociálních vztahů

Ralph LINTON

1893 – 1953

Narozen ve Filadelfii v zámožné kvakerské rodině, svoje vyznání však zapřel, byl ve válce, kvůli které se rozešel s Boasem. 1936: The Study Of Man – rozlišuje zde statusy (vrozené, připsané, získané) a charakteristiky kulturních prvků (forma, význam, využití, funkce)

považuje za dynamickou – sociální vtahy se reprodukují svojí interakcí: trvanlivost je obsažena v každé změně.

Jako doktorskou práci na Manchesterské universitě v roce 1955 předložil a obhájil monografii Schism and Continuity in an African Society (Schizma a kontinuita v jedné africké společnosti, 1957) o kmeni Ndembu, kde hledá řád v mocenském konfliktu, který POTVRZUJE společnost. Na pomoc si vzal SOCIÁLNÍ DRAMA, koncept, který sám vytvořil. Jeho stupni jsou: porušení norem (branch), krize (crises), urovnání (redress) a  reintegrace (reintegration). A opět jsme u Tunerova ovlivnění divadlem. Stejně postupoval při analýze islandských ság či průběhu mexické revoluce (1810).

VT se rovněž soustředil na zdůraznění a objasnění úlohy symbolu, který pojímá jako zásadní prvek lidské kultury.

Citace: Ivo T. Budil:  Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, s. 325

Kromě přehodnocení intelektuálního dědictví britské funkcio­nalistickě školy Victor Turner zdůraznil úlohu symbolu jako základního stavebního kamene lidské kultury. Jeho sémiotické úva­hy ovlivnili především Edward Sapir, ale rovněž Sigmund Freud. Symbol je podle Turnera dynamickou entitou vázanou na sociál­ní akci, která jej generuje, a na sociální kontext, jenž vymezuje jeho význam. Symbol tak představuje mocné zhuštěni významů s  potenciálně velmi intenzivním emocionálním účinkem. Jedno­duché symboly dosáhly v minulosti vysoké efektivity, jejíž nevyčerpatelné možnosti a  bohatství se neustále odhalují v různých
civilizačních a historických horizontech (výmluvným příkladem je křesťanský kříž). Victor Turner soudil, že symbol projevující se v rituálu nelze redukovat nebo vysvětlovat specifickou kategorií sekulárního chování. Symbol musí být pochopen především jako výraz vlastností lidského myšlení.

1963 přijímá VT profesuru na Cornell university v USA jako důsledek latentních rozporů s Gluckmanem. Zároveň proniká do koncepce rituálů Charlese-Arnolda Kurr van GENNEPA. Zajímá se především o fázi pomezní, liminární a vnímá tak vlastně i svoji situaci.

Charles-Arnold Kurr van Gennep

1873 - 1957

Les rites de passage, Étude systématique des rites (Přechodové rituály, Systematické studium rituálů): přehled fází rituálů důležitých životních změn v tradičních společnostech, dělené do tří stádií: odloučení, pomezí, přijetí.

Ve svých studiích (včetně Průběhu rituálu) pak spojuje Gennepovo schéma se svým sociálním dramatem. Dalším termínem z VT dílny je communitas, společenství, která vytvářejí adepti nacházející se v liminárním stadiu rituálu. Pocit solidarity vyplívající ze společné situace vytváří zcela unikátní atmosféru, kterou VT považuje za ideální zrcadlový obraz společnosti a  nazývá „rajskou vizí“. Prožití tohoto ideálna umožňuje přijmout jedinci svůj status a úspěšně fungovat ve světě, do kterého se následně vrátí. Communitas je tedy zásobárnou potřebného ideálna, přičemž se ovšem společnost v žádném případě nesnaží stát se celá communitas. Souhra communitas a sociální struktury dává dohromady společnost – dynamickou, nikoliv statickou, jako v pojetí Radcliffe-Browna. To neplatí pouze pro tradiční, ale rovněž i pro moderní společnosti.

Od poloviny šedesátých let se zabývá VT i politickou antropologií. 1966 se podílí na vydání sborníku Political Anthropology. Napomáhá tak vzniku termínů „field“ (abstraktní místo formulování, zavádění a střetávání pravidel) a „arena“ (konkrétní prostředí boje politických autorit).

Setkání s Brianem SUTTON-SMITHEM v 1972 v něm opět probouzí skrytý zájem o  divadlo, kde definuje pojem „liminoidní“, jakožto přeměněnou obdobu liminárního v industrializovaných sekularizovaných společnostech, odehrávající se na pódiích divadel, koncertních prostor a jiných kratochvílí. Stal se tak zakladatelem a průkopníkem divadelní antropologie a v divadle našel nástupce liminárních částí rituálů.

Od konce sedmdesátých let se za svého působení na University of Virginia a  Chicago University zabývá neurobiologickým základem rituálu.

Citace: Ivo T. Budil:  Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, s. 328

Ve svých posledních vědeckých studiích se věnoval vztahu mezi specializovanými funkcemi mozkových hemisfér a rituálními a religiózními projevy, Jungovými archetypy a univerzálními kul­turními symboly. Souhru mezi pravou hemisférou, které je zamě­řena symbolicky, metaforicky a holisticky, a  levou hemisférou, jež je racionální a lingvistická, připodobnil k relaci mezi commu­nitas o sociální strukturou. V souladu s Eugenem d‘Aquiíim, jedním z editorů periodika The Spectrum ot Ritual, a Philipem Hel­nerem z Institute for Religion in an Age of Science, Victor Turner usiloval o ustavení nové vědecké disciplíny, kterou nazýval neu­rosociologií. Jedno z jeho posledních veřejných vystoupeni na té­ma „tělo, mozek a kultura“ (Body, Brain and Culture) na podzim roku 1982 na konferenci Institute for Religion In on Age of Scien­ce konané na Chicagské univerzitě ocenili posluchači ovacemi vestoje. Victor Turner v něm odmítl marxistické vymezení nábo­ženství jako ‚opia lidstva‘ a poukázal no jeho ‚zdravé genetické základy‘ (healthy genetic foundations).

Umírá 1983.

Martin Vraštil